Otevřít hlavu otvírákem na konzervy, hezky po celém obvodu hlavy. Vyjmout tu šedou houbu nasávající vzpomínky, která bydlí vevnitř, vzít ji pevně do ruček a bez nějakých větších skrupulí ji vyprat na lehce orezlé valše. Přesně to jsem ten večer potřeboval. A nebudu vás dlouho napínat – zadařilo se. Příjemný večírek trávený na soutoku ambientu, noisu a industrialu, byl už z podstaty zárukou důkladného výplachu a vyčištění ušních boltců od veškeré nečistoty. Prvním hlučícím byl chomutovský jednohlavý projekt FAN TIM KIM. Jeho set čítal několik samostatných kompozic, které zapouštěl do podkladů zasetých do přenosného počítacího stroje. Hlavním artiklem celého vystoupení byla letitá baskytara ležící na stole, jejíž signál byl mrzačen několika efekty i způsobem vytváření signálu (k užití  byly krom rukou různé kovové předměty). Ačkoliv byl otvírák v koloritu večera poněkud fádní, udržel si po celou dobu moji pozornost a vytvořil slušný základ pro věci příští.

Druhá nastoupivší hlučná hydra měla hlavy tři, pocházela z města stověžatého a naladila sál na mnohem jemnější nótu. Experimentální násilníci KASPAR VON URBACH obalili celý prostor ambientní mlhou, do které vkládali noisové pavučiny, takže jsem si občas připadal jako ve snové realitě. Využití klasických nástrojů (trubka, baskytara, …), samozřejmě nepříliš konvenčně použitých, se snoubilo s využitím méně vídaných, například thereminu. Kulisu tvořilo noise-industriální podloží, které místy přecházelo v ambientní až dronové plochy prošité náznaky deklamací i zpěvu. Celý set okořeňovaly zajímavé nápady, kdy nejvíce mě zaujalo asi využití starého tranzistorového rádia. O nástup noise-industriální agrese se postaral až další vystupující K-LXM.

Pomalý rytmický počátek plzeňského hlukotvůrce začal velmi rychle gradovat a zvrhávat se v neřízené a v rámci žánru poměrně dynamické orgie, ve kterých hrál prim dotykový efektový procesor umožňující K-LXM zasypávat poslouchající různorodými hluky. Indutriální chaos, který v sobě vrstvil hutné stěny, arytmické motivy, ocelovou bordelózu a úplně nejvíc pak power kovopulzující grindózu, která vyvrcholila ve chvíli, kdy nám rozjetý performer roztočil brusný kotouč, který v jeho rukách vykouzlil nejen velké množství jisker, ale i zvuků a šrámů na mnohých rekvizitách/nástrojích. Prsty i dlaně zůstali všechny a nepoškozené a to jak nám, tak K-LXM, což nám umožnilo na závěr svorně zatleskat a připravit se na příchod legendy.

Tou samozřejmě nebyl nikdo jiný než nestor a aktivní protec všehomírného noise-industriálního klokotu Radek Kopel a znovuzrozená skupina NAPALMED. Ti se s posluchači příliš nemazlili a ihned odstartovali program, který před sebou vytvářel masivní střapaté hlukové stěny. Mostecký kovošrot nezklamal. Agresivní zrezivělý buldozer, kteří řídí nesvéprávný řidič se snímačem v čelistech, před sebou nevybíravě hrnul změť experimentálního násilí a já si konečně beze zbytku vybral to, pro co jsem přišel. Pokud bych měl rekapitulovat, příjemně překvapili KASPAR VON URBACH, velmi potěšil K-LXM, jehož set patřil asi k nejlepším, které jsem od něho slyšel a nezklamali severočeští veteráni NAPALMED.

Foto: klimoň
www.cheguevara-bar.cz